Archiv – Žijeme v počítačovej simulácii? (2)

Skúsme si vytvoriť malý „Gedankenmodell“ (variáciu na Gedankenexperiment). Predpokladajme, že máme vytvoriť simuláciu reálneho prostredia, pre zjednodušenie stačí ak budú použité momentálne dostupné technológie.
Prostredím bude ostrov o rozlohe niekoľko štvorcových kilometrov, ohraničený morom
Simulovať budeme niektoré fyzikálne javy pozoravateľné na „makroúrovni“ – gravitácia, vietor, prúdenie vody. Fyzikálne javy na úrovni atómov a kvantové javy zanedbáme
Simulované objekty budú mať detailné modely, zložené z podobjektov ( strom s listami) s priradenými fyzikálnymi vlastnosťami. Fyzikálny model sa bude starať o deformácie objektov či realistické delenie na menšie kusy
Simulácia bude vykreslovaná v realistickej počítačovej grafike (textúry s ultravysokým rozlíšením, imitácia nerovných povrchov,…)
Tieto body spĺňajú aj momentálne vyvíjané počítačové hry ako Crysis [wikipedia.org], prípadne hry postavené na hernom engine Unreal 3. Pripomínam že ide o POČÍTAČOVÉ HRY! určené pre zábavu. Vlastne je mi záhadou prečo sa pre vedecké projekty virtuálnej reality nevyužívajú modifikované počítačové hry. Doteraz všetky vedecké projekty ktoré som videl predvádzať v televízii mali až neuveriteľne pomalú grafiku, kvalitou na úrovni 80.-90. rokov minulého storočia. Neobstojí ani finančný argument – mnohé herné engine boli uvoľnené ako Open Source.

V blízkej budúcnosti (v horizonte niekoľkých rokov) sa bude technológia pre realistickú počítačovú grafiku pravdepodobne vyvíjať nasledovnými smermi:
Simulácia bude vykreslovaná pokročilejšími metódami, napríklad metódou raytracingu (s nástupom viacjadrových procesorov, prípadne špeciálnych prídavných kariet s viacerými procesorovými jadrami, ktoré dodajú potrebný výkon)
Pri dostatku pamäte sa podobjekty môžu ďalej deliť na menšie stavebné prvky – „bunky“ o veľkosti na úrovni rozlišovacej schopnosti (ľudskeho oka, prípadne použitého zobrazovacieho zariadenia) s priradenými fyzikálnymi vlastnosťami daného materiálu, ktoré slúžia na detailnú simuláciu predmetu – trhanie papieru, piliny vznikajúce pri pílení dreva, detailné simulácie toku tekutín
Softwarové postupy a algoritmy sú známe, potrebné bude dodať dostatočne výkonný hardware na masívne „matrixové“ simulácie veľkého rozsahu. Pre posthumánnu civilizáciu by to nemal byť žiadny problém.
Rozsah výkonu potrebného pre kompletnú simuláciu osobnosti a prostredia bude ešte vyšší, netrúfam si ho však na rozdiel od rôznych autorov ani približne odhadnúť.

Ako zistiť, že žijeme v simulácii?

Pokiaľ bude vytvorená dostatočne presne a realisticky, nebudú sa vyskytovať logické chyby a abnormálne javy (teda nevznikne chyba v Matrixe [wikipedia.org]), je nemožné overiť si hypotézu, že žijeme v simulácii, pokiaľ nám k tomu tvorca simulácie sám neposkytne prostriedky. Jedinou nádejou je dúfať, že simulácia nie je natoľko komplexná a podrobná, aby sa dostupnými prostriedkami nedali zistiť nezrovnalosti vo fungovaní sveta. Že si tvorca simulácie zjednodušil prácu a niektoré javy sa generujú náhodne, namiesto toho aby sa vypočítali komplikovnými sériami výpočtov, pretože si to aj tak nikto v simulácii nevšimne (teda netreba simulovať kvantovú fyziku v stredoveku, ale zapojiť ju do simulácie až niekedy začiatkom 20. storočia).

Príklad: skúmaním sa zistí, že vo vákuu vznikajú samovoľne častice hmoty. Ak toho už vieme o fungovaní vesmíru dosť a tento jav sa nezhoduje s overenými a fungujúcimi modelmi teoretickej fyziky, alebo im dokonca priamo protirečí, jednou z možností je, že tieto častice prichádzajú odniekiaľ „zvonka“. Samozrejme by mohlo ísť aj o niečo úplne iné – napríklad o dôkaz existencie paralelného vesmíru. Takže nehľadajte za každým rohom agenta a nepokúšajte sa skákať z mrakodrapu, pokiaľ nemáte na chrbte reálny, alebo aspoň dokonale simulovaný padák.

Rubriky: Články | Komentáře nejsou povoleny

Technologie za hranicemi inteligence!

S odvážnými myšlenkami o implantátech v mozku, změně genetické podstaty člověka nebo rovnou o převedení našeho vědomí do softwarové podoby se můžeme setkat v rámci transhumanismu.S odvážnými myšlenkami o implantátech v mozku, změně genetické podstaty člověka nebo rovnou o převedení našeho vědomí do softwarové podoby se můžeme setkat v rámci transhumanismu.

Co je transhumanismus?
Zhruba řečeno je transhumanismus hnutí, které usiluje o překonání současných lidských omezení s využitím moderních technologií. Patří sem tedy i vznik kvalitativně vyšší umělé inteligence. Označení působí trochu zvláštně, ale nejde o žádnou sektu. Ve světě se k těmto myšlenkám více či méně hlásí mimo jiné známý britský fyzik Stephen Hawking, americký robotik Hans Moravec, jeden z průkopníků umělé inteligence Marvin Minsky (USA) či Kevin Warwick, britský robotik, který si již v roce 1998 nechal do těla implantovat čip.

Téměř neviditelné počítače
„Jsme přesvědčeni, že technologický pokrok se neustále zrychluje, že nové technologie mohou nevídaným zlepšit úroveň lidského života a že tomuto trendu má smysl napomáhat,“ vysvětluje jeden z českých transhumanistů, návrhář informačních systémů Dalibor Šrámek.
Představy transhumanistů se například opírají o tzv. Moorův zákon. Toto pravidlo, pojmenované podle spoluzakladatele společnosti Intel Gordona Moora, zhruba říká, že výkon počítačů se zdvojnásobí vždy zhruba za 18 měsíců. „Zdvojnásobování hodnoty daného ukazatele za konstantní čas lze přitom vysledovat i v rozvoji jiných technologií,“ říká Šrámek. Za pozornost přitom stojí, že příslušná křivka růstu je exponenciální – tempo se tedy neustále zrychluje. Díky tomu budou s největší pravděpodobností za deset let počítače tak malé, že se stanou prakticky neviditelné, všechny budou mobilní a neustále propojeny on-line.

Nahradit či vylepšit?
Zvyšování výkonu počítačů či nastupující nanotechnologie jsou trendy, které dnes nepůsobí nijak fantasticky. Na transhumanismu je však zajímavé, že své vize neomezuje jen tímto směrem. Jeho příznivcům nejde jen o rychlejší procesory, ale pomýšlejí přímo na vylepšování a proměně člověka. Podle Šrámka „není žádný důvod, proč by současný člověk měl být posledním stupínkem evoluce.“
Technologie různých implantátů dnes slouží především k tomu, aby vrátily ztracenou schopnost lidem postiženým. Proč se ale na to omezovat? Kdo by si nechtěl zkusit, jak vidí třeba včela? Pokud by implantát sloužil lépe než původní orgán či končetina, nemohl by být využit i lidmi „zdravými“? Vylepšování lidského organismu umělými součástkami se označuje jako augmentace.
„Určitou optimalizaci činnosti svého mozku provádí každý, kdo si dá třeba jen šálek kávy,“ vysvětluje Šrámek. „Současné metody jsou ale velice primitivní proti těm, které budeme mít k dispozici v blízké budoucnosti.“
Totéž pak platí třeba pro genetické inženýrství. Proč se omezovat na geneticky upravené rostliny či klonování zvířat? A proč se spokojit s genovou terapií a nesnažit se rovnou o pozitivní změny sebe sama? Kdo by nechtěl být nejen zdravější, ale i třeba chytřejší? Mít lepší hudební sluch nebo být schopen určitých sportovních výkonů?

Nanotechnologie v lidském těle
V současnosti jsou do oboru nanotechnologií řazeny ani ne tak skutečně molekulární strojky (jak to odpovídalo původním představám), ale spíše technologie pro úpravu materiálů (textilie, stavební materiály, nátěrové hmoty). „Skutečnou molekulární nanotechnologii nebo nějakou její biochemickou obdobu bychom tu mohli mít tak za 20 – 30 let,“ říká Šrámek. „Na jednu stranu zbývá vyřešit více než jen technické problémy, na druhé straně se vesměs jedná o postupy, o kterých dnes můžeme dost spolehlivě říci, že by fungovat měly.“
Ve stejné době nejspíš bude běžné rozhraní mezi lidským nervovým systémem a počítačem. Již mnohem dříve bychom si ale mohli výstupy z počítače promítat přímo na sítnici oka. Vylepšení lidského organismu pomocí implantátů a rozsáhlé modifikace genomu, to by mělo směřovat k radikálnímu prodloužení lidského života.

Vědomí jako software
Nejspekulativnější vizí transhumanistů je úvaha o převedení lidského vědomí do počítačové podoby. Toto přesvědčení (někdy označované silná umělá inteligence) vychází z názoru, že neexistuje žádný speciální důvod, proč by mysl měla být navždy vázána na jeden konkrétní „biologický“ hardware.

Kam ještě dohlédneme?
Podobně jako fyzikové označují za singularitu místo či čas, kdy neplatí běžné fyzikální zákony (velký třesk, nitro černé díry apod.), v tomto případě se hovoří o singularitě technologické. Myšlenka technologické singularity úzce souvisí s umělou inteligencí. Jestliže přijmeme předpoklad možnosti sestrojení stroje/počítače, jehož inteligence bude srovnatelná s lidskou, zjistíme, že bude mít oproti člověku mnohé výhody. Nikdy se neunaví, nikdy nic nezapomene… Pokud bude existovat více takto inteligentních strojů, budou mezi sebou navíc moci bleskurychle komunikovat. Svým způsobem tak budou o něco inteligentnější než jejich stvořitelé. Mohly by tedy být schopny vytvořit ještě o něco vyšší inteligenci – a tak dále.
Tímto procesem, který se nazývá bootstrapping, by tak mohla vzniknout jakási kvalitativně vyšší superinteligence. A právě proto, že je na vyšší úrovni, nedokážeme vůbec předvídat, jak by se zachovala. V budoucnosti tak pro naše futurologické prognózy vzniká chvíle, kam prostě nevidíme.

Nanotechnologie na vzestupu
Prognóza americké National Nanotechnology Initiative říká, že za 10 až 15 let roční objem světové průmyslové produkce v nanotechnologických odvětvích přesáhne bilión dolarů. Nejprve mají na trh přijít nanotechnologicky zkononalené disky, paměti, procesory a elektronický papír. Mimo počítačový průmysl se nanotechnologie zatím uplatní hlavně ve stavebnictví, na obzoru jsou také samočistící okna automobilů, která se nepokryjí mastnotou ani prachem a zachovají si průhlednost i za deště.
V České republice začala podobné materiály založené především na účincích oxidu titaničitého vyrábět rakovnická firma Rako (nyní Lasselsberger). Stroj na výrobu nanovláknových textilií použitelných například ve zdravotnictví vzniká zase ve spolupráci Technické univerzity v Liberci (TUL) a firmy Elmarco.

Autor: Pavel Houser

Rubriky: Články | Komentáře nejsou povoleny

O transhumanismu s Daliborem Šrámkem (1)

Transhumanismus je zhruba řečeno hnutí, které usiluje o překonání současných lidských omezení za využití technologií. V rámci tohoto hnutí se můžeme setkat s odvážnými myšlenkami o změně genetické podstaty člověka nebo rovnou o převedení našeho vědomí do softwarové podoby. Idea technologické singularity pak předpokládá vznik kvalitativně vyšší umělé inteligence a konec světa v té podobě, v jaké ho známe.
Na naše otázky odpovídá jeden z českých transhumanistů. Dalibor Šrámek vystudoval VŠE a živí se jako analytik/návrhář informačních systémů.

Existuje nějaká přesnější definice transhumanismu, než jakou jsme uvedli v úvodu tohoto textu?

Kdybych to měl vyjádřit jedním souvětím, tak přesvědčení, že technologický pokrok se zrychluje, že nové technologie bude možné použít pro lidstvo prospěšným způsobem a že bychom se měli snažit tomuto trendu napomáhat.
Je to dost obecná definice, což považuji za její výhodu. Transhumanismus má jakési formální vymezení, které je dílem WTA (World Transhumanist Association) a jejího zakladatele oxfordského filozofa Nicka Bostroma, ale já si myslím, že každý člověk, který se cítí být s transhumanismem nějak spřízněn, vnímá jeho obsah malinko jinak. Zkrátka neexistuje žádný kánon, s nímž by se člověk měl ztotožnit, aby se stal transhumanistou. Jako příklad bych uvedl libertariánsky zaměřený druh transhumanismu, který se označuje jako extropismus a proti němu se v poslední době vyčleňují socialisticky orientovaní transhumanisté, kteří svoje představy označují jako demokratický transhumanismus.

V každém případě navazují transhumanisté na osvícenskou tradici – zejména ve východisku, že člověk není produktem nadpřirozené bytosti, které by musel skládat účty, a může (ba musí) tedy rozhodovat sám o sobě a svém osudu.

Myšlenky o převedení vědomí do softwarové podoby trochu připomínají některé sekty. Nebývají tak transhumanisté svým okolím takto občas vnímáni?

Občas se s tím setkávám. Trochu podivný název a radikální myšlenky k tomu zřejmě vybízejí. Já bych ovšem neváhal transhumanismus označit za přímo antisektářský. Vybízí ke svobodnému a kritickému myšlení. Navíc člověk se může kdykoliv začít nebo přestat cítit transhumanistou, aniž by to pro něj muselo mít nějaké hmatatelné následky.
Jsou i kritici, kteří ateistickému transhumanismu vyčítají, že víru v Boha či nadpřirozeno pouze nahradil vírou v technologický pokrok a je tudíž svého druhu také náboženstvím. To je nesmysl. Nevylučuji, že někteří transhumanisté skutečně vnímají své přesvědčení podobně jako věřící lidé své náboženství, ale víra v technologický pokrok se podle mého názoru spíše podobá víře v předpověď počasí. Když si při odchodu z domova na základě poslechu zpráv vezmu i deštník, neznamená to, že mám náboženský vztah k meteorologům.

Sekty se mimo jiné poznají podle toho, jak získávají nové členy. Jak jste se k transhumanismu dostal vy sám?

Odedávna se zajímám se o vědu a technologie a jsem technooptimista. Před několika lety jsem při brouzdání po internetu a hledání informací o tématech jako nanotechnologie či umělá inteligence zjistil, že můj pohled na věc je kompatibilní právě s tímto myšlenkovým proudem. Další pátrání mě přivedlo i k podobně zaměřeným krajanům a tak jsme založili českojazyčný web http://www.transhumanismus.cz s cílem propagovat tyto myšlenky. Součástí webu je i pravidelně aktualizovaný přehled technologických novinek.
Nemáme však žádnou organizaci s pevnou strukturou a členstvím a komunikujeme převážně prostřednictvím internetu. Nejsem ani členem WTA.

Jak vidno, u nás je tedy transhumanismus teprve v začátcích, v USA se k tomuto hnutí ovšem patří celá řada známých osobností a celebrit…

Celebrity patří spíše k těm sektám, nicméně mohu jmenovat pár známých lidi, kteří se buď k transhumanismu přímo hlásí nebo zastávají radikální technooptimistické názory. Napadá mě vynálezce a podnikatel Ray Kurzweil, robotik Hans Moravec, průkopník umělé inteligence Marvin Minsky, věhlasný fyzik Stephen Hawking, u nás dobře známý robotik Kevin Warwick nebo třeba spisovatelé a publicisté Damien Broderick, Greg Egan a Vernor Vinge.

Jak konkrétně si představují transhumanisté přeměnu člověka? Mají podle vás největší perspektivu cílené genetické změny, doplnění našeho těla a mozku různými implantáty nebo přímo převedení vědomí do softwarové podoby?

Touha překonat pomocí technologie lidská omezení daná biologickou tělesnou stránkou patří k hlavním znakům transhumanismu. V zásadě je k tomu možné použít jakékoliv prostředky, které jsou aktuálně po ruce. Určitou optimalizaci činnosti svého mozku provádí každý, kdo si dá šálek kávy – to je možná důvod, proč jsou transhumanisté obecně tolerantní i k užívání dalších chemických stimulantů.
Metody dostupné v současnosti jsou ale nesmírně hrubé oproti těm, které (snad) budeme mít k dispozici v budoucnosti. Zpočátku se budou používat jako terapie. Již dnes například dokážeme nahradit neslyšícím do určité míry sluch pomocí speciálního implantátu nebo zabránit genovou terapií fatálnímu dědičnému onemocnění.

Genová terapie, která zabraňuje patologickému atrofování svalstva, ale může stejně dobře posloužit ke zvýšení výkonnosti sportovce nebo vojáka. Tyto dvě skupiny svůj zájem vůbec neskrývají a já nepochybuji, že poptávka bude nakonec mnohem širší. Podívejme se pro inspiraci, jak prudce roste popularita „primitivní“ plastické chirurgie.

Jak budeme postupně umět tělo nejen opravovat, ale i vylepšovat (například budeme mít k dispozici implantát s lepšími parametry než původní orgán), bude se stírat hranice mezi terapií a augmentací organismu. Augmentace je však jen jednorázová úprava. V dlouhém období proto transhumanisté uvažují o dvou možných cestách trvalého zvýšení lidských schopností. Jednou je úprava genomu. Vzhledem k tomu, kolik se nyní ve Spojených státech spotřebuje psychofarmak k potlačení možná i tendenčně diagnostikovaných dětských neuróz, dovedu si představit, že když budeme vědět, jak na to, zvolí mnozí rodiče přímo úpravu genetického kódu potomka, která by omezila predispozice k neurotickým problémům.

Nejspekulativnější možností další evoluce člověka je splynutí se stroji, respektive přenos mysli do strojů.

Opravdu si transhumanisté myslí, že vědomí lze převést do čisté softwarové podoby?

Když zkoumá moderní věda člověka, přistupuje k němu jako k hodně složitému stroji. Pokud je tento přístup oprávněný, mělo by být možné nahradit biologický substrát vědomí něčím jiným – nějakou formou počítače. Samozřejmě, že tohle je téma na hodně dlouhou diskusi. Jak jsem již uvedl, jde také o nespekulativnější z transhumanistických vizí.

(pokračování příště)
2. část rozhovoru

http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/836290DD7416B77AC1256F7A0043E635?OpenDocument&cast=1

autor Pavel Houser

Rubriky: Články | Komentáře nejsou povoleny

O transhumanismu s Daliborem Šrámkem (2)

Transhumanismus je zhruba řečeno hnutí, které usiluje o překonání současných lidských omezení za využití technologií. V rámci tohoto hnutí se můžeme setkat s odvážnými myšlenkami o změně genetické podstaty člověka nebo rovnou o převedení našeho vědomí do softwarové podoby. Idea technologické singularity pak předpokládá vznik kvalitativně vyšší umělé inteligence a konec světa v té podobě, v jaké ho známe.
Na naše otázky odpovídá jeden z českých transhumanistů. Dalibor Šrámek vystudoval VŠE a živí se jako analytik/návrhář informačních systémů.

Existuje nějaká přesnější definice transhumanismu, než jakou jsme uvedli v úvodu tohoto textu?

Kdybych to měl vyjádřit jedním souvětím, tak přesvědčení, že technologický pokrok se zrychluje, že nové technologie bude možné použít pro lidstvo prospěšným způsobem a že bychom se měli snažit tomuto trendu napomáhat.
Je to dost obecná definice, což považuji za její výhodu. Transhumanismus má jakési formální vymezení, které je dílem WTA (World Transhumanist Association) a jejího zakladatele oxfordského filozofa Nicka Bostroma, ale já si myslím, že každý člověk, který se cítí být s transhumanismem nějak spřízněn, vnímá jeho obsah malinko jinak. Zkrátka neexistuje žádný kánon, s nímž by se člověk měl ztotožnit, aby se stal transhumanistou. Jako příklad bych uvedl libertariánsky zaměřený druh transhumanismu, který se označuje jako extropismus a proti němu se v poslední době vyčleňují socialisticky orientovaní transhumanisté, kteří svoje představy označují jako demokratický transhumanismus.

V každém případě navazují transhumanisté na osvícenskou tradici – zejména ve východisku, že člověk není produktem nadpřirozené bytosti, které by musel skládat účty, a může (ba musí) tedy rozhodovat sám o sobě a svém osudu.

Myšlenky o převedení vědomí do softwarové podoby trochu připomínají některé sekty. Nebývají tak transhumanisté svým okolím takto občas vnímáni?

Občas se s tím setkávám. Trochu podivný název a radikální myšlenky k tomu zřejmě vybízejí. Já bych ovšem neváhal transhumanismus označit za přímo antisektářský. Vybízí ke svobodnému a kritickému myšlení. Navíc člověk se může kdykoliv začít nebo přestat cítit transhumanistou, aniž by to pro něj muselo mít nějaké hmatatelné následky.
Jsou i kritici, kteří ateistickému transhumanismu vyčítají, že víru v Boha či nadpřirozeno pouze nahradil vírou v technologický pokrok a je tudíž svého druhu také náboženstvím. To je nesmysl. Nevylučuji, že někteří transhumanisté skutečně vnímají své přesvědčení podobně jako věřící lidé své náboženství, ale víra v technologický pokrok se podle mého názoru spíše podobá víře v předpověď počasí. Když si při odchodu z domova na základě poslechu zpráv vezmu i deštník, neznamená to, že mám náboženský vztah k meteorologům.

Sekty se mimo jiné poznají podle toho, jak získávají nové členy. Jak jste se k transhumanismu dostal vy sám?

Odedávna se zajímám se o vědu a technologie a jsem technooptimista. Před několika lety jsem při brouzdání po internetu a hledání informací o tématech jako nanotechnologie či umělá inteligence zjistil, že můj pohled na věc je kompatibilní právě s tímto myšlenkovým proudem. Další pátrání mě přivedlo i k podobně zaměřeným krajanům a tak jsme založili českojazyčný web http://www.transhumanismus.cz s cílem propagovat tyto myšlenky. Součástí webu je i pravidelně aktualizovaný přehled technologických novinek.
Nemáme však žádnou organizaci s pevnou strukturou a členstvím a komunikujeme převážně prostřednictvím internetu. Nejsem ani členem WTA.

Jak vidno, u nás je tedy transhumanismus teprve v začátcích, v USA se k tomuto hnutí ovšem patří celá řada známých osobností a celebrit…

(pokračování rozhovoru s Daliborem Šrámkem)

V minulé část rozhovoru padlo mnoho myšlenek o budoucích technologiích. Zajímala by mě však následující otázka: Co z těchto názorů pokládají transhumanisté za vize, fantazie či jen intelektuálně podnětná diskusní témata – a co je podle nich už skutečně blízko realitě?

Anticipované budoucí technologie bych rozdělil zhruba do tří kategorií:
- technologie, o kterých v zásadě víme, že budou fungovat, ale jejich zvládnutí si vyžádá ještě práci inženýrského charakteru – to znamená překonání jednotlivých technických překážek;
- technologie, o kterých si myslíme, že by měly fungovat, protože jejich fungování nebrání žádné známé přírodní zákony, ale jejich zvládnutí si vyžádá ještě vědecký výzkum a tudíž obtížně odhadnutelný čas a nepochybně mnoho práce inženýrského charakteru;
- a nakonec jsou to technologie, o kterých si na základě současných znalostí myslíme, že by mohly fungovat, ale může se také ukázat, že jejich uskutečnění je (například vzhledem k fyzikálním zákonům) nemožné.
Do první kategorie patří třeba medicínské aplikace biotechnologie (např. genové terapie) nebo využití nanotechnologie při vytváření nových materiálů. V rámci této skupiny můžeme také zřejmě počítat s minimálně patnáctiletým zdokonalování elektroniky pod taktovkou Moorova zákona.
Do druhé kategorie bych zařadil termonukleární fúzi, skutečnou molekulární nanotechnologii nebo nějakou její biochemickou obdobu, rozhraní mezi lidským nervovým systémem a počítačem ve stylu filmové série Matrix, augmentace lidského organismu pomocí implantátů, rozsáhlé modifikace genomu, radikální prodloužení lidského života.
A do třetí skupiny spadá silná umělá inteligence a nesmrtelnost – ať už v podobě zastavení a reverze stárnutí nebo již zmíněného přenosu lidského vědomí do stroje.
Z mého pohledu je nejzajímavější prostřední skupina technologií, jejichž plody bychom snad mohli užívat v průběhu 20 až 30 let.

Jaká literární díla popisují transhumanistický svět?

Na poli beletrie se jedná o zástupce žánru, který bychom tradičně označili jako tvrdou technologickou science fiction. Není jich však nijak mnoho. Z mého pohledu je transhumanismus ve své vizi určitou náhradou tvrdé sci-fi, která se vyčerpala – došla jí inspirace.
Těžko říct, co je příčina a co následek. Na jedné straně tu máme čtenáře, kteří se čím dál tím raději nechávají unášet do idealizovaného světa fantasy a na druhé straně nedostatek skutečně vizionářské a inspirativní hard sci-fi odehrávající se v dohledné budoucnosti. Díla popisující svět za několik tisíciletí přitom nejsou z tohoto hlediska relevantní – nedokážeme si ani představit, kam dospějeme v tomto století.
V češtině bych doporučil zejména barvité líčení světa v době rozvinuté molekulární nanotechnologie – knihu Diamantový věk od Neala Stephensona. Působivý je Greg Egan – jmenovitě Karanténa či Úzkost. Za přečtení rozhodně stojí Hudba krve od Grega Beara. K transhumanismu má blízko kyberpunk, kterého u nás vyšlo poměrně dost.
Z dosud nepřeložených autorů sem pak spadá třeba Linda Nagata a John Wright.
Existují také nebeletristické knihy, které se zabývají akcelerujícím rozvojem technologie a snaží se předvídat jeho důsledky v blízké budoucnosti. V češtině by se mezi ně snad dal zařadit Warwickův Úsvit robotů, soumrak lidstva. V angličtině třeba kniha Spike od Damiena Brodericka. Na jaře pak vyjde pod názvem Singularity Is Near shrnutí tezí Raye Kurzweila o směřování k technologické singularitě.
V USA vycházejí i speciální časopisy na téma transhumanismu, například Extropy.

Co vlastně představa technologické singularity obnáší a kdy je tato radikální proměna světa očekávána?

Koncept technologické singularity úzce souvisí s umělou inteligencí a podobné myšlenky napadaly už průkopníky tohoto oboru. Pokud přijmeme předpoklad možnosti sestrojení silné umělé inteligence (to znamená stroje, jehož inteligence má podobné vlastnosti jako inteligence lidská a projde například Turingovým testem), zjistíme, že má oproti člověku mnohé výhody. Nikdy se neunaví, nikdy nic nezapomene… Pokud bude existovat více takto inteligentních strojů, budou mezi sebou navíc moci bleskurychle komunikovat. Svým způsobem tak budou o něco inteligentnější než jejich stvořitelé. Mohly by tedy být schopny vytvořit ještě o něco vyšší inteligenci – a tak dále.
Tímto procesem, který se nazývá bootstrapping, by tak mohla vzniknout jakási kvalitativně vyšší superinteligence. A právě proto, že je na vyšší úrovni, nedokážeme vůbec předvídat, jak by se zachovala. V budoucnosti tak pro naše extrapolace vzniká místo, kam nevidíme, singularita.
K podobnému výsledku lze dojít i obecnější úvahou. Někteří autoři (zejména Ray Kurzweil) upozorňují, že mnohé oblasti technologického vývoje mají exponenciální charakter. Nejznámějším příkladem je samozřejmě Moorův zákon popisující zvyšování výkonu počítačů, ale Kurzweil dokazuje, že podobně roste třeba i rozlišovací schopnost zobrazovacích metod pro zkoumání mozku, počet uživatelů internetu nebo počet publikovaných vědeckých prací. Exponenciální křivka má tu zvláštnost, že zpočátku stoupá jen velmi zvolna a dá se snadno aproximovat pomocí přímky. Na lineární závislosti jsme zvyklí, a tak přirozeně v našich životech očekáváme víceméně plynulé změny. V určitém okamžiku se však sklon exponenciály prudce změní. Za krátké obdoby pak může dojít k větší změně než v celé dosavadní historii. Jestliže se nacházíme těsně před tímto zlomem, nemáme moc velkou naději odhadnout, jak bude svět vypadat za 30 let, a to i v případě, že by se nikdy silnou umělou inteligenci vytvořit nepodařilo.
Tím se dostáváme k otázce datování. Většina teoretiků technologické singularity ji očekává někdy v průběhu 21. století. Nejčastěji se uvádí rozpětí 2020 až 2060.

V této souvislosti mě ovšem napadá jedna poznámka. Není zde přece jen skryté jakési až eschatologické očekávání? Konec konců, proč by ke zřejmě největší změně lidských dějin mělo dojít právě za našeho života? Trochu mi to připomíná očekávání brzkého konce světa…

Zlí jazykové poukazují na pozoruhodnou korelaci předpokládaného okamžiku technologické singularity a sedmdesátých narozenin autora příslušné předpovědi. Myslitelé zkrátka o singularitě neuvažují jako o jaderné fyzice, takže do svých odhadů možná podvědomě zahrnují přání ve zdraví se dožít přelomu dějin. Na druhou stranu studium historických trendů vědy a technologie je poměrně seriózní disciplína. Pokud probíhá vědeckotechnologický rozvoj opravdu exponenciálně, musíme se zákonitě jednou ocitnout v bodě, kde křivka začíná prudce růst. A to může být kdykoliv. Naši prarodiče se narodili do světa bez penicilínu a televize, kde automobil byl ojedinělým zjevem. Naši rodiče v době před objevem struktury DNA nebo komunikačními družicemi. Před čtvrt stoletím neexistovaly osobní počítače a před patnácti lety World Wide Web. Svět bude nakonec ve 21. století zajímavým místem, i když k technologické singularitě nedojde.

Odkazy k jednotlivým otázkám
CAT – http://www.transhumanismus.cz/
WTA – http://www.transhumanism.org/
Ray Kurzweil – http://www.kurzweilai.net/bios/frame.html?main=/bios/bio0005.html
Hans Moravec – http://www.frc.ri.cmu.edu/~hpm/
Marvin Minsky – http://www.ai.mit.edu/people/minsky/minsky.html
Stephen Hawking – http://www.hawking.org.uk/
Kevin Warwick – http://www.kevinwarwick.org/
Damien Broderick – http://www.panterraweb.com/the_spike.htm
Greg Egan – http://gregegan.customer.netspace.net.au/

Technologická singularita na Science Worldu (článek Potomci Moorova zákona)

http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/DD892A623122721EC1256EE0004D5827?OpenDocument&cast=1

Obsah Eganových knih:
Město permutací

http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/7F819BF2420C6AACC1256E970048C5BD?OpenDocument&cast=1

Karanténa
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/B594BB347C197E90C1256E970048FA4D?OpenDocument&cast=1
autor ropzhovoru: Pavel Houser

Rubriky: Články | Komentáře nejsou povoleny

Opět online!

Transhumanismus.cz je znovu online!

V krátké době upravíme stránky a vydáme první články, zveřejníme již zveřejněné a otevřeme polemiku proč jsou některé věci jinak….

[poll id='1']

Rubriky: Nezařazené | 6 komentáře